Pár vteřin a celej život

Cítíte se někdy ztracení? Cítíte se někdy sami v místnosti plné lidí? Pocity se rychle mění. Na pár momentů mám pocit, že je všechno nekonečný, že momenty štěstí trvají napořád, že žiju nejlepší život jakej bych si mohla přát a že na tomhle světě neexistuje nic špatnýho. A pak přijde ten zlom, ta změna. Z ničeho nic jsem sama, ať už u sebe v pokoji, v autobuse nebo ve škole, slyším písničku, uvidím člověka a rozbrečím se. Možná je to kvůli vzpomínkám, kvůli něčemu, co bylo a už není. Pravdou je, že nám občas víc chybí společné zážitky a vzpomínky, než lidi sami. Přicházet o lidi, které milujeme je součástí života a teď z toho opravdu nechci dělat nic vážnýho, chápejte, nikdo neumřel, všechno by mohlo být mnohem horší. Ale v určitých momentech mám prostě pocit, že nikdo jinej na světě není, že nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo, ale důležitý je zeptat se bohužel? bohudík? Nechci citovat ohraný texty, ale vystihují toho tolik. Každý ví, časy se mění. A je to dobře. Někdo musí odejít aby bylo místo pro někoho nového, lepšího. Zase nová poznání, nové zážitky a tvoření nových vzpomínek. Život.

až přijdu na to, jak regulovat tyhle svý výkřiky do tmy, dám vědět

xoxo Ady