18. listopadu 2014

Pár vteřin a celej život

Cítíte se někdy ztracení? Cítíte se někdy sami v místnosti plné lidí? Pocity se rychle mění. Na pár momentů mám pocit, že je všechno nekonečný, že momenty štěstí trvají napořád, že žiju nejlepší život jakej bych si mohla přát a že na tomhle světě neexistuje nic špatnýho. A pak přijde ten zlom, ta změna. Z ničeho nic jsem sama, ať už u sebe v pokoji, v autobuse nebo ve škole, slyším písničku, uvidím člověka a rozbrečím se. Možná je to kvůli vzpomínkám, kvůli něčemu, co bylo a už není. Pravdou je, že nám občas víc chybí společné zážitky a vzpomínky, než lidi sami. Přicházet o lidi, které milujeme je součástí života a teď z toho opravdu nechci dělat nic vážnýho, chápejte, nikdo neumřel, všechno by mohlo být mnohem horší. Ale v určitých momentech mám prostě pocit, že nikdo jinej na světě není, že nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo, ale důležitý je zeptat se bohužel? bohudík? Nechci citovat ohraný texty, ale vystihují toho tolik. Každý ví, časy se mění. A je to dobře. Někdo musí odejít aby bylo místo pro někoho nového, lepšího. Zase nová poznání, nové zážitky a tvoření nových vzpomínek. Život.




až přijdu na to, jak regulovat tyhle svý výkřiky do tmy, dám vědět

xoxo Ady

6 komentářů:

  1. Úplně mě vyšokovalo, když jsem přišla na tenhle blog a našla nové články!! :D a úplně tě chápu, nevím, co víc říct, prostě chápu... A zrovna ta věta od Chinaski ve mě vyvolala tu hnusnou nostalgii, skoro bych se na tebe i naštvala :D

    OdpovědětVymazat
  2. Ja prostě miluji takoveto članky a naprosto souhlasim. Někdy prostě chybi vzpominky. A posunout se, změnit se, to je to nejlepši, co mužeš udělat, protože život, to je jen a jen cesta.

    OdpovědětVymazat
  3. tohle je ten NEJVÝSTIŽNĚJŠÍ a nej(omg já ani nevím jaký nej to vlastně má být.. nejhlubší? nejlepší?) článek co jsem za poslední dobu kde přečetla. každou větu jako bych říkala přímo já, všechno na mě tak neuvěřitelně sedí. můj problém je a asi ještě dlouho bude, že nechci dělat místo novým lidem, i když by mnohdy byli určitě lepší než ti, jejichž pozornost se pořád marně snažím (znovu) získat. ale to všechno ty víš, tak proč to sem vlastně píšu?!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. vím a vím to moc dobře, vždycky si uvědomím, že ztracení jsme všichni a že nakonec jsme na tom vlastně všichni podobně.. ale změnu to chce, uvědomuju si to, jinak to nepůjde

      Vymazat
  4. Úplně tě chápu. Mám to úplně stejné. Stačí jen to, že si na nějakého člověka prostě jen zvykneš, na tu situaci, která mezi vámi je, a pak to skončí a člověk pak může v pokoji brečet u depresivních písniček. Myslím, že to každý zažil:).

    OdpovědětVymazat